Máme za sebou prvních sedm měsíců s DIPem (rozuměj Dlouhodobým investičním produktem) a dle občasných mediálních výkřiků by mohl nezávislý pozorovatel soudit, že se rozjezd příliš nepovedl. Srovnávání milionových jablek zralých na stromech penzijního připojištění několik desetiletí s desítkami tisíc nových svěžích hrušek, které mohly růst sotva pár měsíců, si ale netroufáme činit a objektivně dle nás ani udělat nejde. I s ohledem na to, že průběžný servis u klienta nevykonáváme metodou časově omezených kobercových náletů, ale pomocí pravidelně opakovaných schůzek.

Co ale určitě více okomentovat můžeme, je náš pohled a dosavadní zkušenosti na klientské rozhodnutí sjednat či nesjednat DIP.  Nechceme zabíhat do technických detailů rozhodování o výších příspěvků na současné DPS (doplňkové penzijní spoření) a nový DIP, ani na různé daňové aspekty produktů spoření na stáří.  To je za nás věc veskrze individuální, kterou s klienty rádi probereme na servisní schůzce.

Zkusme ale najít odpověď na jednoduchou filozofickou otázku klienta, proč by si měl vůbec pořídit něco takového jako je nový DIP? Naše zkušenosti se formovaly během jarních měsíců, kdy jsme se zaměřili především na cílovou věkovou skupinu 50+, protože DIP je produkt zákonem vymezený na minimálně 10 let. U těchto klientů by měla být logicky nejpřesnější představa o parametrech čerpání renty v důchodovém věku, kterou jsme s nimi mockrát probírali. A menším překvapením pro nás bylo, že většina i řekněme hodně bonitních klientů, která není a nebude muset být závislá na státním důchodovém systému, nemá jen jeden scénář pro tento případ, ale třeba hned několik v závislosti na zdraví, rodinném zázemí, prodeji firmy apod. Život nejde úplně naplánovat jak první dovolenou v Jugoslávii.

V této situaci může DIP dobře plnit svou roli – do docela zatuchlého penzijního rybníčku s leckdy zastaralými (ne samozřejmě všemi) produkty penzijních společností přináší jako jednoduchá „daňová obálka“ konkurenční a zatím nepoznanou svobodu ve výběru produktu, kterým se chci jako klient zabezpečit na stáří, čerpat daňovou úlevu a případně i příspěvek zaměstnavatele.  Zvedly se polemiky o nákladovosti těchto řešení – ano, mohu mít nákladově drahý produkt s různě nevýhodně předplácenými poplatky, jehož nezachrání ani dobře míněný daňový zábal ve formě DIP. Bohužel. Je ale na každém z nás, zda takový produkt přijme, nebo si najde sám či za pomoci investičního poradce, kterému důvěřuje, produkt nákladově levný, který mu bude vyhovovat. DIP za finanční negramotnost opravdu nemůže.  

Překvapilo nás, jaká část oslovených klientů tuto „sázku na svobodu“ jako hlavní benefit DIPu vnímá a vzala za svou. Pochopili, že sjednat si DIP, byť i zatím prázdný, „spící“, jako alternativu k běžícímu DPS jim dává po šedesátce či pětašedesátce věku možnost volby mezi různými scénáři odchodu z produktivního věku. Současně jsou tak lépe chráněni pro případ budoucích legislativních změn v příspěvcích na stáří.

Popřejme proto DIPu úspěšný rozjezd a konkurenční prostředí. Jen to přinese větší benefity pro jeho uživatele a možnost volby pro různé scénáře odchodu do důchodu. Snad jsme se poučili ze zrušeného druhého pilíře a nebudeme podobné chyby v budoucnu opakovat.

Pro jakékoliv informace ke všem formám spoření na stáří včetně DIP nás můžete kontaktovat na investice@kzfinance.cz .